Tandemové lety

Krátce o paraglidingu

Paragliding je letecký sport. K pohybu vzduchem se používá paraglidingové křídlo - padákový kluzák, který spadá do kategorie sportovních létajících zařízení. Startuje se z kopce rozběhem, nebo z roviny pomocí vlečného zařízení. Zkušený pilot může plachtit díky využití termických stoupavých proudů až stovky kilometrů během několika hodin, hlavním zdrojem radosti je tedy uletět co nejdelší přelet. Paraglidingová křídla se dle francouzské normy Afnor dělí do několika skupin, podle náročnosti pilotáže:

• Standard
• Performance
• Competition
• Tandem

Kategorie standard nabízí používání základního typu padákového kluzáku. S tímto typem se provádí výcvik pilotů a dále na něm létají rekreační piloti nebo piloti, kteří dávají přednost bezpečí ve vzduchu.

Kategorie performance je určena pro piloty, kteří létají velmi často a mají s létáním již nějaké zkušenosti. Padákové kluzáky kategorie performance jsou výkonnější, rychlejší, ale také náročnější na pilotáž než padákové kluzáky kategorie standard.

Kategorie competition je určena pro soutěžní piloty, kteří aktivně létají rychlostní přeletové soutěže. Padákové kluzáky kategorie competition jsou velmi náročné na pilotáž a pilot musí prokázat velmi dobré znalosti a zkušenosti, aby získal pilotní licenci na tento typ křídel.

Kategorie tandem je určena pro zkušené piloty, kteří mohou v sedačce před sebou vozit jednoho pasažéra. Novější německá norma DHV zavádí pro jednomístná křídla dělení jemnější, pětistupňové. Kategorie jsou značeny DHV1, DHV1-2, DHV2, DHV2-3, DHV3. Nejnovější je norma Evropské unie CEN, definuje čtyři stupně, značené EN A, EN B, EN C, EN D.

Tandemové lety

Pro toho kdo nevlastní pilotní průkaz, je nejjednodušší způsob jak okusit volné létání tandemový paragliding. Ti, kdo chtějí tento sport a hlavně skvělý zážitek vyzkoušet, si můžou vyzkoušet tandemový let se zkušeným pilotem na špičkovém vybavení firmy SKY Paragliders. Tandemový kluzák firmy SKY Paragliders byl vyvinut pro maximální bezpečnost a sedačky v nichž létáme pro co nejvyšší pohodlí. Věříme, že díky našemu přístupu prožijete jak nezapomenutelný zážitek, tak spoustu zábavy. Pokud je letový den, můžeme tandem uskutečnit v kterémkoli ročním období a to od východu po západ slunce. Pokud tedy "letovo" je, létáme, a těšíme se na Vás. V rubrice videa se můžete podívat na video z tandemových letů.

Druhy tandemových letů

V paraglidingu existují tři hlavní druhy tandemového letu. Seznamovací let, termický let anebo akrobatický let. Dají se i různě kombinovat. Jako například u termického letu, si můžeme udělat akrobatický sestup na zem anebo můžeme při sletu z hory potkat termický stoupák a v něm se pak vytáhnout. Je to vše na vás, na co se budete cítit a co vše si budete přát.

Seznamovací let

Pro získáni představy o létání je nejvhodnější tento typ letu. Vše probíhá v klidných podmínkách, kdy po odletu z kopce pomalu zamíříme na přistávací plochu. Tento let trvá okolo 10 minut, během kterých stihneme zjistit, jak se cítíte ve vzduchu a co si bychom si příště mohli dovolit. Pokud to počasí dovolí, je možné dodatečně typ za letu změnit a ptačí perspektivu si tak ještě více užít.

Termický let

U termického letu pilot využívá znalostí z meteorologie a své nabité praxe pro vyhledávání stoupavých proudů. Při termickém létání se dosahuje až výšek mraků,obecně to bývá více než 1 km nad zemí. let trvá do 25 min. Výhodou termického letu je, že za ideálních podmínek není podmínkou přistání na oficiální přistávací ploše pod kopcem, ale i třeba o kousek dál.

Akrobatický let

Akrobacie patří v paraglidingu mezi královské disciplíny. I když pro toto paragliding nevznikl, lidská zvědavost a touha po adrenalinu mnohým z nás nedala a akrobacii se naplno věnujeme. Pokud jste taky plni výzev a milujete adrenalin, je akrobatický let právě pro vás. Zažijete základní akrobatické figury, při kterých se dosahuje přetížení až 4G.

Ceny letů

Druh letu	Cena
Seznamovací let	1.200,-
Termický let	1.700,-
Akrobatický let	2.200,-
Video	Cena
Setřih z tandemového letu	1.500,-

Pokud si vyberete video sestřih z vašeho tandemového letu, získáte jej tak, že vám připevníme kameru k vašemu boku. Natočíme vás před letem, při letu a také po přistání. Pak vše dostanete pěkně zpracované na DVD a budete se moci pochlubit svým blízkým o tom, co všechno jste při tandemovém letu s Koblyhou zažili.

Každý let vám můžeme natočit na GO-Pro FULL HD kameru a zdarma vám ho zašleme na váš email prostřednictvím služby wetransfer.com, buď v hrubé, nezpracované podobě anebo kvalitně sestříhané.

Na vašem videu budete mít natočený celý zážitek. Povídání před letem, odvoz na start nebo záznam z výšlapu na horu, záběry z celého letu a také povídání pak po přistání. Video o zhruba 10 minutách ve formě DVD, vám bude zasláno na vaší adresu. Budete-li si to přát, můžeme video publikovat na našich stránkách a stránkách Vimeo a Youtube.

Terény kde létáme

Lysá hora

Meka Beskyd, kterou není třeba více představovat. Na Lysou horu není možný vývoz, je třeba počítat i s lehkou turistikou, kterou můžeme zakončit odpočinkem v horské hospůdce. Převýšení 900 metrů. Start je možný na tyto směry větru - W,N,NW,E,SE.

Ondřejník skalka

jeden z nejčastěji létaných terénů v Beskydech, díky nasměrování jeho startovací plochy na tyto směry větru - SW,W,S. Převýšení je okolo 400 metrů. Na Ondřejník bývají dost časté vývozy, kterých se dá využít.

Velký Javorník

Na start vede asfaltová cesta, a tak můžete být ušetřeni výšlapu. Startoviště je u hospůdky na vrcholu Velkého Javorníku. Převýšení je opět 400 metrů a startovat lze na tyto směry větru - NE,E,N.

Velká stolová

Jeden z nejkrásnějších kopců v kraji, na který se dá dostat pouze pěšky a to náročným výšlapem po lesních cestičkách přímo nahoru. Po zdolání kopce se vám ojeví nádherný výhled na Kunčice pod Ondřejníkem a jeho okolí. Oficiální přistání je u hospůdky Na Maraláku. Start je možný na tyto směry větru - N,NW a převýšení kopce je 400 metrů.

Javorový u Třince

Nabízí největší bezpečnou startovací plochu v Beskydech na sever, nebo adrenalinovou rampu na západ. Díky možnostem startu na více směrů, je Javorový velice žádaným terénem pro paraglidisty a rogalisty. Další výhodou je lanovka, která vás vyveze kousek pod vrchol a taky zde máte možnost se občerstvit. Přistání je pod kopcem u velkého parkoviště. Start je možný na tyto směry větru: N,W, NW,NE a převýšení 400 metrů.

Co s sebou

Pilot pro vás bude mít nachystanou ochranou přilbu a leteckou kombinézu, zbytek je na vás. Doporučujeme však kotníkovou obuv a pohodlné oblečení. Je třeba počítat s tím, že ve vzduchu je o něco chladněji a tak si vezměte něco na "přioblečení" (mikina navíc, rukavice...). Při letu se dá stihnout i něco nafotografovat a proto máte-li zájem, můžete si vzít i foťák nebo kameru, ale jen na vlastní nebezpečí (elektroniku je třeba zabezpečit). Za případné škody na takovémto majetku neručíme. Pokud kameru nemáte, nemusíte se obávat, že zážitek zůstane jen ve vaší paměti, protože každý let je natáčen na Go Pro Full HD sportovní kameru a záběry z letu vám zašleme emailem. Zaslané záběry jsou v hrubé nesestříhané podobě, pokud chcete záběry zatraktivnit a celodenní zážitek prohloubit, máme pro vás nabídku možnosti natočení malého filmu (v hlavní roli Vy), od chvíle setkání až po rozloučení.

Konstrukce

Padákový kluzák se skládá z vrchlíku a šňůr. Vrchlík je ušitý z neprodyšné tkaniny do tvaru profilu křídla. Kluzák tvoří spodní potah, horní potah, žebra a výztuhy. Spodní i vrchní potah jsou z tkaniny, která se chemicky upravuje, aby dosáhla nízké propustnosti vzduchu. Nepropustná látka je pro princip vztlakové síly nepostradatelná. Žebra jsou vystřihována do tvaru profilu křídla a přišívá se k nim spodní i vrchní potah. Aby se vrchlík nebortil do nesprávného tvaru, jsou v některých místech přišity výztuhy, které mohou být i diagonální. Díky diagonálním výztuhám bylo možné snížit počet šňůr a tím i součinitel odporu vzduchu. Šňůry se skládají z jádra a opletu. Jádro je tvořeno slabými vlákny z pevného materiálu a jsou opleteny ochranným obalem. Ochranný obal se používá pro snížení možnosti poškození šňůry při kontaktu s překážkami. Šňůry jsou vyvázány v řadách za sebou. Řady se obvykle značí velkými písmeny A, B, C a D. Řada A je vyvázána na náběžnou hranu a řada D na odtokovou hranu. Zakončení šňůr je provedeno do popruhů jednotlivých řad a nakonec jsou společně svázány do ocelového kroužku, který se pomocí karabin připojí k postroji, ve kterém sedí pilot. Jediné volné jsou řídicí šňůry, které vedou skrz kladky k pilotovi. Na řídicích šňůrách jsou rukojeti ke snadnému řízení. Geometrie profilu je zajištěna délkami šňůr, které jsou vyvázány k vrchlíku. V některých případech je potřeba tuto geometrii pozměnit, za účelem dosažení vyšších rychlostí. K provedení této změny geometrie byly vynalezeny dva systémy:

1. Trimovací systém: Umožňuje nastavit zadní popruhy malinko delší a tím změnil úhel odtokové hrany profilu k dosažení vyšší rychlosti.

2. Speed systém: Umožňuje stahování předních dvou až tří popruhů v daném poměru a tím sníží úhel náběhu proudu vzduchu a zvýší se tak rychlost. K popruhům je připojena šňůra k jejich stahování, která vede systémem kladek do spodní části postroje, kde se nachází hrazda, na kterou pilot opírá nohy a stahuje tak popruhy. Dnes se používá již jen tento systém, protože je jednoduší na obsluhu a nastavení. Postroj je místo, ve kterém sedí pilot a ovládá z něj padák. Obsahuje sedák a opěrku, které lze seřídit do pohodlné polohy, dále chránič páteře, upínací popruhy pro pilota a pro popruhy vrchlíku, vak pro dovážení vodní zátěží a nakonec i kontejner se záložním padákem. Postroje se zhotovují v různých velikostech a každý pilot si může vybrat velikost, která mu vyhovuje nejlépe. Popruhy záložního padáku jsou připojeny k postroji a záložní padák je zabalen tak, aby se po vypuštění co nejrychleji rozbalil. Rukojeť pro vytažení záložního padáku z kontejneru by měla být na přístupném místě a pilot by měl mít nacvičený pohyb jeho rychlého vytažení a odhození.

Dynamika letu

Při pohybu vrchlíku vzduchem se do jeho nitra vhání vzduch, který ho tak tvaruje do leteckého profilu. Díky rozdílným rychlostem vzduchu proudícím nad vrchní plochou a pod spodní plochou vzniká aerodynamická síla, která umožňuje řiditelný let. Vzhledem k tomu, že padákový kluzák využívá dynamických účinků proudění vzduchu k tvarování křídla, říká se, že křídlo není tuhé a v letové praxi se předpokládá využití této vlastnosti i k záměrným deformacím vrchlíku, které jsou někdy důležité k opětovnému regenerování tvaru křídla.

Ovládání padákového kluzáku

Pilot ovládá padákový kluzák pomocí řídicích šňůr - takzvaných řidiček. Řidičkami se stahuje zadní - odtoková hrana kluzáku, čímž se mění čelní odpor kluzáku na té straně, na které byla stažena řidička. Řízení kluzáku - změnu směru letu lze provádět řidičkami jen v horizontální rovině, padákový kluzák nemůže sám od sebe stoupat. Ke stoupání - získání výšky se využívají stoupavé vzdušné proudy. Stoupavé vzdušné proudy mohou být:

• mechanické - na návětrné straně kopce je vzduch nucen proudit vzhůru
• termické - vzduch ohřátý od zemského povrchu stoupá vzhůru

Výcvik pilota

Základní znalosti a příslušné dovednosti nutné k bezpečnému létání lze získat v kurzech paraglidingu. Podmínky k získání pilotní licence a podmínky k provozování tohoto sportu stanoví v každém státě pověřená organizace. U nás se tímto zabývá LAA - Letecká amatérská asociace České republiky, která je pověřena Ministerstvem dopravy. Také provádí správu pilotů sportovních létajících zařízení (SLZ). Do kategorie SLZ patří mimo jiné také Ultralehká letadla a Rogala (závěsné kluzáky). Pro provozování tohoto sportu je třeba vlastnit pilotní licenci pro danou skupinu. Dále je třeba mít homologovaný kluzák s platným osvědčením o technické způsobilosti a nakonec je třeba být pojištěn proti škodám způsobeným třetí osobě, např. při přistání na osobní automobil, který se poškodí atd. Z teoretických oborů se pilot musí naučit mechaniku letu, konstrukci padákového kluzáku, meteorologii, letecké předpisy. Zejména znalost meteorologie je u tohoto sportu stěžejní, protože padákový kluzák je bezmotorový a pohyb ve vzduchu závisí na povětrnostních podmínkách. Prakticky se pilot musí naučit ovládat kluzák a při přezkoušení předvést i ty nestandardní režimy letu, u kterých je přezkoušení požadováno v rámci dané kategorie pilotního průkazu.

Metody startu

Se provádí rozběhem ze svahu. Start se provádí pokud možno proti větru. Lze startovat i při bočním větru nebo slabém větru zezadu, ovšem za předpokladu, že to umožňují podmínky na startovišti a pilot má dostatečné zkušenosti, aby takový start zvládnul. Minimální rychlostí padáků se pohybují podle kategorií od 22 do 25 až 28 km/h. Tuto rychlost je tedy třeba vyvinout při startu k bezpečnému odpoutání od zemského povrchu. Kromě startu ze svahu je možné startovat ze země pomocí navijáku nebo odvijáku. V takovém případě je pilot při startu tažen na laně a po vystoupání se pilot od lana odpojí. Zařízení spojující pilota s lanem musí odepnutí umožnit. S padákovým kluzákem nelze létat tak, že je kluzák tažen trvale. Jinak vzniká drakový efekt, který může vést k prudkému neřiditelnému pádu pilota na zem. Létání při trvalém tažení za motorovým člunem apod. se provádí s padáky konstrukce odlišné od padákových kluzáků.

Historie paraglidingu

1. část

Spousta lidí si myslí, že paragliding vznikl koncem 70. a začátkem 80. let někde v Evropě jako vedlejší produkt parašutismu, nebo jako kapitalistický výmysl prohnilých imperialistických horolezců, líných sestupovat z alpských vrcholů po svých. To všechno jsou bludy. Paragliding vznikl v bývalém Sovětském Svazu, ve státě Moldávie, už v polovině 20. let minulého století. V polovině 20.let minulého století vesele probíhala v Rusku revoluce, zahájená syfilitickým maniakem Uljanovem, a jedním z jejích produktů byla kolektivizace. Vše se muselo dít masově a kolektivně, vše bylo společné (a tedy nikomu vlastně nic nepatřilo) a pro individualismus měli soudruzi jen slova pohrdání, případně tábory typu „Gulag", kde se provozovala kryoterapie (ale o tom jindy a jinde).

2. část

A protože byli moldavští komsomolci důkladní, začali kolektivizovat i horolezectví. Měli kolektivní výlety, kolektivní expedice, úspěchy byly také kolektivní a pokud snad došlo k nehodám, pak byly také kolektivní (o tom svědčí například úhyn celé rusko-moldavské sovětské ženské expedice na Pamír). Horolezci měli velký kolektivní stan, ve kterém kolektivně nadávali, že je těžký a teče do něj, ale promáčení a zmrzlí byli kolektivní, takže bylo vše v pořádku. Na velkém kolektivním vařiči (velikosti menších kamínek na uhlí) si v kolektivním ešusu vařili kolektivní stravu, a kolektivně nadávali, že se ta šlichta nedá žrát ani individuálně, natož kolektivně.

3. část

Jezdila s nimi poslední horolezkyně, která neuhynula, protože v době kritické expedice právě kolektivizovala svou domácnost. Byla sice jediná, a tudíž individuální, ale soudruzi pro tentokrát přimhouřili oko, protože co taky chcete za dlouhých bivaků dělat s dvaceti nebo více chlapy, že? V té době se na scéně objevuje moldavský horolezec, objevitel a vynálezce Lev Trocki (neplést prosím s osobou jménem Lev Davidovič Trockij, který byl 20. srpna roku 1940 těžce zraněn úderem cepínu do hlavy španělským komunistou Ramónem Mercaderem, tč. agentem NKVD, vydávajícím se za kanadského občana levicového smýšlení. Na následky vražedného útoku Trockij následujícího dne zemřel) a svým milým, neotřelým způsobem posunul kolektivizaci horolezectví na další úroveň, protože se rozhodl zkonstruovat kolektivní spací pytel.

4. část

Tato proprieta ve vybavení moldavského kolektivizovaného horolezeckého svazu chyběla a vědeckotechnický komitét při Moldavské Universitě Komunistických a Lidových Věd (zkratka MUKLOV) s radostí uvolnil na tento výzkum nemalé prostředky. V první fázi vývoje kolektivního spacího pytle se Trocki zaměřil na systém, který použije při konstrukci. První prototyp byl sestaven na principu sériového uložení horolezců ve spacím pytli, který měl průměr na šířku ramen dospělého horolezce (a že to tenkrát byli CHLAPI) a délku dvaceti dospělých, středně vysokých mužů. Počet 20 byl stanoven průměrováním počtu členů jednotlivých expedic moldavského horolezeckého svazu po dobu deseti let. Do spacího pytle vstupovali horolezci po jednom (což bylo v mírném rozporu s principy kolektivizmu) tak, že následující horolezec měl vždy nohy na hlavě předchozího.

5. část

Tento systém měl však řadu nevýhod, z nichž nejpodstatnější bylo, že se nikdo pořádně nevyspal, protože byl-li takto sestrojený kolektivní spací pytel zavěšen do kolektivní hamaky (většinou vytvořené z importovaných vyřazených rybářských sítí Černomořské rybářské flotily), pak vytvořil obrovské U, na jehož jednom vrcholu horolezci kolektivně nadávali, že ve stoje se spát nedá, na druhém vrcholu U jiní horolezci kolektivně nadávali, že ve stoje se sice spát dá, ale člověk nesmí stát hlavou na chodidlech jiného soudruha, a ti uprostřed tvrdili, že vleže se sice spát dá docela dobře, ale je jim moc horko, protože jak známo, tlakem vzniká teplo, a že se tam z obou stran tlačili pořádně! Po neúspěchu sériového systému provedl Lev Trocki řadu více či méně nezdařených pokusů, až vznikl druhý prototyp, který byl sestaven na principu paralelního uspořádání horolezců.

6. část

Tento systém byl rozhodně úspěšnější, protože soudruzi mohli vstupovat do spacího pytle kolektivně (za tuto skutečnost byl Trocki pochválen politbyrem Svazu) a prohnutí do tvaru U při zavěšení do kolektivní hamaky nepůsobilo potíží, protože v pytli byly všity přepážky, oddělující jednotlivé soudruhy. Horolezci však museli spát v pozoru, kolmo opřeni nohama o stěnu štítu, což jim však nepůsobilo potíží, protože všichni měli vojenský výcvik. Úspěch paralelního kolektivního spacího pytle vynesl Lva Trockého na výsluní slávy. Politické špičky Moldávie mu gratulovaly, vojenští poradci si nechávali zjistit přednosti tohoto systému pro použití v boji ve vysokých horách, a dokonce z Moskvy bylo lze zahlédnout vlídné pokynutí ruky Velkého Generalissima, který moudře spočinul žehnajícím zrakem na novém výdobytku komunismu, který opět zasadil ránu bělogvardějským individualistickým štváčům. Jako u všech velkých objevů, i zde hrála svou nezastupitelnou roli náhoda, která proslavila i Mendělejeva, Tolstého, Puškina a později i Ciolkovského a Gagarina.

7. část

Po jednom z výstupů na Uralský vrchol u - u moldavští horolezci na sestupu ráno balili kolektivní spací pytel (technologie balení byla zpracována samotným vynálezcem a v jejím použití byli všichni soudruzi žádní vyškoleni) a dopustili se technologické nekázně tím, že v jedné chvíli měl oba konce kolektivního spacího pytle v rukou jediný horolezec, mladý Alexej Nikolajev (budoucí podváděný manžel první sovětské kosmonautky Valentiny Těreškovové-Nikolajevové). Prudký závan větru způsobil, že se kolektivní spací pytel vzdul do podoby obrovského půlměsíce, a vlekl horolezce po ledovci, bohužel však proti směru zamýšleného sestupu. Když geniální Trocki uviděl obrovskou sílu větru, okamžitě pochopil nabízené možnosti, provedl několik úprav na koncích spacího pytle, a začal jej používat k výstupu na zaledněné vrcholy. Jak vidno, prapůvodním účelem tohoto létacího zařízení byl VÝSTUP na vrchol, nikoli sestup, jak se někteří zaslepení jedinci domnívají. Po dalších celkových úpravách, které Trocki prováděl v průběhu několika let, došlo ke zmenšení jednotlivých komor spacího pytle, takže se konečný produkt ke spaní už nedal použít a nehodil se než ku létání na vrcholy.

8. část

A to byl konec slávy moldavského horolezce a vynálezce Lva Trockého. Výstupy na vrcholy pomocí kolektivního spacího pytle prováděli soudruzi samostatně, a to se v kolektivizované komunistické společnosti neodpouští. Lev Trocki byl za své zásluhy o vývoj paraglidingu „odměněn“ pobytem v táborovém zařízení typu GULAG na Alandských ostrovech a společnost mu tam dělal Alexej Nikolajev, který byl v šedesátých letech v úctyhodném věku šedesáti pěti let propuštěn (a okamžitě si nabrnknul Valentinu Těreškovovou, nebyla to sice krasavice, ale po těch letech, co byste chtěli). Lev Trocki se i na Alandských ostrovech zabýval vývojem létacího kolektivního spacího pytle, ale vzhledem k nedostatku materiálu mu vždycky vyšla jen malá zrůdička s dlouhými šňůrami. Naposledy byl Lev Trocki viděn, jak po šichtě testuje na zamrzlém moři při jižním větru něco, co se podle pamětníků vzdáleně podobalo dnešním kajtům. Se slovy „...vrátím se se severním větrem“ zmizel génius směrem k severnímu pólu a historici a politici bývalého Sovětského Svazu se do dnešního dne nemohou shodnout na tom, jestli se jednalo o neúspěšný test prvního padákového kluzáku, nebo o úspěšný útěk z GULAGU.